Červen 2017

Kresba: Minimalist roses

30. června 2017 v 19:29 | Natt |  Own Creations

Takhle to dopadá, když chcete jednu nudnou bílou stěnu přeměnit v něco trošku kreativnějšího.



(Po kliknutí na obrázek se zobrazí v lepší kvalitě)

Knižní moudra #1

30. června 2017 v 16:19 | Natt |  Knižní moudra
V každé knize vždy narazím na nějakou jedinečnou větu nebo klidně obsáhlý odstavec, který mě donutí se nad těmi slovy zamyslet. Slova ke mě promlouvají a já si je ukládám do své mysli. Jsou to mé pocity, shrnuté ve větě, kterou bych sama nikdy nedokázala zfromulovat. Chtěla bych se s vámi podělit o několik z nich. Pouze o malou část, protože všechna ta knižní moudra by se mi podařilo naspořádat jen velmi těžko. Jsou to ta, která jsem si před pár měsíci musela napsat na papír, bůh ví vlastně za jakým účelem.


"The moral sence in mortals is the duty, we have to pay on mortal sence of beauty." - Vladimir Nabokov, Lolita
"We've all got both, light and dark inside us. What matters is the part we choose to act on. That's who we really are." - J. K. Rowling, Harry Potter
"I don't know how I can be so ambitious and so lazy at the same time." - Ned Vizziny, It's kind of a Funny story
"I am haunted by humans." - Markus Zusak, The Book Thief
"The world is not a wish-granting factory." - John Green, The Fault in our Stars
"Man, when you lose your laugh you lose your footing." - Ken Kesey, One Flew over the Cuckoo's Nest
"Things change. And friends leave. Time doesn't stop for anybody." - Stephen Chbosky, The Perks of being Wallflower
"When someone won't let you in, eventually you stop knocking." - Ransom Riggs, Miss Peregrine's home for Peculiar children
"Some people are nobody's enemies but their own." - Charles Dickens, Oliver Twist
"I. Am. In. Pieces." - Jennifer Niven, All the bright places
"Things to do today: 1) Breathe in 2) Breathe out." - Ned Vizziny, It's kind of a Funny story
"Doublethink means the power of holding two contradictory beliefs in one's mind simultaneously and accepting both." - George Orwell, 1984
"I have hated words and I have loved them and I hope I have made them right." - Markus Zusak, The Book Thief
"So this is my life and I want you to know that I am both happy and sad and I'm still trying to figure out how that could be." - Stephen Chbosky, The Perks of being Wallflower
"Monsters are real. Ghosts are too. They live inside us and sometimes they win." - Stephen King, Shining
"Worries find you easily enough without inviting them." - Gillian Flynn, Dark Places
"So now, live for real. Live." - Ned Vizziny, It's kind of a Funny story
"There is no magic cure, no making it all go away forever. There are only small steps upward and easier day, an unexpected laugh, a mirror that doesn't matter anymore." - Laure Halse Anderson, Winter Girls


Snad omluvíte fakt, že jsou všechna v angličtině. Několik knížek jsem totiž četla v originále, nikoliv v češtině a nevím, čím to je, ale anglický jazyk ke mě určitým způsobem promlová prostě víc. Jak jsem také už psala výše, je to pouze malá část a já tak přemýšlím nad tím, že bych v budoucnu udělala stejný článek s novou várkou, protože mi je těch zbýlých líto.

Neznámo jménem Vysoká škola

29. června 2017 v 14:09 | Natt |  Thoughts
Tak se nějakým zázrakem stalo, že ze mě bude vysokoškolák. Abych byla upřímná, nepočítala jsem s tím. Ne po tom, co mi to nevyšlo minulý rok a já ho tak musela strávit na pomaturitním studiu. Ale ono to vyšlo. A ke konci prázdnin mám zápis na Univerzitu do Pardubic. A bojím se toho už teď. Hlavou mi víří tisíce myšlenek typu: Co když zjistím, že mě to vůbec nebaví? Co když mě to ani přes mou snahu nepůjde? Co když tam nezapadnu a budu zase sama? Mohla bych pokračovat dál. Myslím, že princip chápete. Mám z toho prostě strach, protože si absolutně život na vysoké neumím představit. A příklad si brát z amerických filmů vážně nebudu. Navíc Pardubice nejsou zrovna od mého bydliště nejblíž a já tak budu muset podstupovat cesty vlakem, bohužel většinou s přestupem, což absolutně nesnáším. Jasně, další možnost jsou koleje a možná by to taky bylo mnohem praktičtější, ale já bych se s někým o pokoj dělit nemohla. Na to mám až příliš ráda své soukromí, které si chráním jako pes svou kost. Samozřejmě - je to moje volba a co si nadrobím, to si taky sežeru.
Stejně mě to ale děsí. Kdybych se dostala minulý rok, měla bych už nejhorší začátky za sebou, teď na mě ale teprve čekají. Nechápejte mě špatně, jsem sakra vděčná, že jsem se na vysokou dostala, protože bych už tak hodně nechtěla zklamat moji rodinu a sebe, ale... jsem posera.

Wonderlust

28. června 2017 v 19:49 | Natt |  Thoughts
Spaní v dodávce.
Probouzení se do dechberoucích východů slunce.
Tůry lesem.
Objevování nových míst.
S ničím nesrovanetelná radost.
Norsko! Island! Aljaška!
Prostě to jednou vyjde.


Když introvert hledá brigádu.

26. června 2017 v 19:49 | Natt |  Thoughts
Zoufalost.
Úzkost.
Bezmoc.

Asi nějak takhle bych to shrnula do tří slov, která alespoň částečně dokáží popsat, jak se momentálně cítím. Bohužel nejde pouze o samotnou introverzi, ale ještě by se k tomu dala připočítat socální úzkost (z které se mi pomalu ale jistě daří nalézt cestu ven, ale stejně), což z hledání vhodné brigády dělá už něco naprosto nemožného.
Brigádu chci. Chci se finančně osamostatit, protože prostředky, které jsem měla doteď naškudlené začínají docházet a nechci v tomto ohledu brát peníze od rodičů, chci dělat něco užitečného a chci dokázát své rodině, že nejsem jenom budiž k ničemu a flákač. Jenže... Pracovat s lidmi je moje představa hororu. Neumím správně komunikovat a kdo by o někoho takového měl zájem? Nemám dostatek praxe, protože brigády, co jsem zatím měla v tomhle ohledu zrovna užitečné nebyly. Vhodné nabídky mi protékají skrze prsty a zůstávají tam pouze ty, které mě k smrti děsí.
Nevím jak dál. Jsem uvězněná v tomto zamotaném kruhu a jenom čekám, až najdu něco, co by mě z něj mohlo dostat. Jenže tohle něco je až příliš prchlavé a nespolehlivé a já vím, že takhle dlouho nebudu moci zůstat.

Samota jako přítel i nepřítel

19. června 2017 v 22:29 | Natt |  Thoughts
Mám ráda samotu. Miluju samotu.
Mám ráda, když mám čas se věnovat tomu, čemu chci a nemusím při tom nic řešit. Nemusím se přetvařovat před ostatními, nemusím neustále přemýšlet nad tím, co říkat a nemusím přemýšlet nad tím, co si o mě asi ostatní vlastně myslí - ano, bohužel mám ten zlozvyk to řešit, ačkoliv vím, že mi to za to vůbec nestojí a že by mě to být u jednoho určitého místečka.
Mám ráda, když se můžu uzavřít sama do sebe a čerpat okolní ticho a klid. Samota je něco, co mě dokáže nabít. Ale zároveň i vybít.
Nemám ráda samotu. Nesnáším samotu.
Nemám jí ráda pro tu slabou chvíli, kdy mě mé myšlenky naprosto převálcují, jako před ničím nezastavující se buldozer. V tu chvíli totiž nemůžu dělat zhola nic. Jen ležet, utápět se v oněch myšlenkách, snažíc se je marně vyhnat z mé hlavy, ačkoliv čím víc se o to snažím, tím víc mě pohlcují. Jako tekutý písek. Bohužel je to takhle častěji, než si sama sobě chci přiznávat. Když už nic, tak alespoň stále můžu napsat, že jsem tady a že se neustále snažím.


Kresba: Coffee life

18. června 2017 v 17:49 | Natt |  Own Creations
Takhle nějak přibližně to vypadá, když jste milovníkem kávy, výstižných citátů a nutně si něco potřebujete nakreslit do rámečků, které jste ze starých a opráskaných zrenovovali na jako nové.


(při kliknutí na obrázek se zobrazí v novém okně v lepší kvalitě)

when you're not enough

18. června 2017 v 15:19 | Natt |  Thoughts
Často se sebe sama ptám, proč mě tak hrozně chtějí změnit obrazu svému.
Ještě častěji se ale ptám, proč je vlastně nechávám.


Večerní čmárání.

14. června 2017 v 21:19 | Natt |  Thoughts
Pastelky se v mých prstech střídají, jak se snažím o pokud možno co nejpřesnější přechod barev.
Jejich hroty kmitají po papíře, který se nachází pod mým neustále soustředěným výrazem.
Nechávám se kreslením pohltit a přestávám vnímat okolní rušivé zvuky, soumrak, který pomalu ale jistě svou přikrývkou přikrývá město, dokud nevnímám zhola nic.


Omluvte kvalitu. Foťák v mobilu, večer a umělé světlo spolu nejdou dohromady.

Poem: Mess

14. června 2017 v 14:59 | Natt |  Own Creations

Když se cítíš tak, jak se cítíš a prostě to potřebuješ dostat ven.

how can i wonder
that i'm feeling like a mess

when mess is exactly
what surrounds me
from the outside
but also
fills me from the inside?

Je to tu zas.

13. června 2017 v 21:39 | Natt |  Thoughts
Zas, znovu, už po několikáté v rozmezí snad už osmi let.
Nové blogy pod mýma rukama vznikají tak rychle jako zase mizí, s chvílemi až chorobné aktivity střídající se s chvílemi mrtvého ticha, po kterém ve většině případě následuje úplné zrušení. Můžu pouze doufat - a doufám - že to s tímto blogem bude jiné (stejně jako jsem doufala s předešlýma). Jestli to vyjde nebo ne to vědět nemohu, každopádně se budu setsakra snažit.
Psaní mi přeci jenom pomáhá. Potřebuji své myšlenky někam ventilovat, ať už na papír nebo do článků. Verbální komunikace téměr nepřipadá v úvahu, kvůli čemuž mám v hlavě velmi často přímo pavučinu myšlenek, ze které se jak muška bezmocně snažím dostat, aby mě nepohltila zaživa. Psaní blogu se tak stává záchranným lasem, alternativou, kde se mohu vyřádit.
S pouze provizorním layoutem tedy začínám a usazená venku na dvorku s šálkem horké kávy, zabalená v teplé dece doufám, jak už jsem zmiňovala výše, že to vydrží.