Falešný individualismus

4. srpna 2017 v 17:19 | Natt |  Thoughts

Projíždím si staré fotografie z mobilu a najednou narazím na tuhle. A ta slova ke mě promluví stejně hluboce, jako když jsem je četla poprvé. Hrozně mě mrzí, že fotografie není zaostřená, ale dobře si pamatuji, že to byl pouze rychlý cvak v knihkupectví, kde jsem náhodně otevřela jednu knížku právě na této stránce. Až teď jsem zjistila, že je to z knihy Dokonalý život: Být průměrný není normální a vzhledem k tomu, že jsem jí našla hned i jako eknihu, docela zvažuji, zda si jí nezkusit přečíst.
Myslím, že ta slova jsem neobyčejně pravdivá. Přijde mi, že kamkoliv se nyní rozhlédnu, se skrývá faleš. Všichni se snaží být něčím, čím nejsou a snaží se o to tak dlouho, až nakonec ztratí sami sebe. Někdo to používá v manilupaci s ostatními a někdo se jen zoufale snaží zapadnout a být společností přijmut. Což je hrozně smutné. A já to vím, protože jsem byla jednou z nich. Dnešní společnost... nebudu lhát, dělá se mi z ní špatně. Společnost vám říká, ať jste sami sebou. ALE. Pak sami sebou jste a ona opáčí "Ne, takhle ne." Snažíme se vměstnat do škatulky Normální, ale co je vlastně normální? Pro každého je normální něco jiného. Nedávno jsem se dívala na jedno video, ve kterém mluvila dívka s deformovaným chodidlem. Pro ostatní její chodidlo normální nebylo. Ale pro ní bylo normální, protože nic jiného neznala. Pravdou je, že každý má jinou realitu. A my bychom neměli na určité odlišnosti mezi nimi neustále poukazovat, protože toho druhého pak můžeme - ačkoliv třeba i nevědomky - donutit k tomu, že se bude snažit být nečím, čím není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama