Kréta 2017: Jiný svět

1. srpna 2017 v 17:39 | Natt |  Thoughts
Pamatuji si, že jsem už na samotném letišti v polských Katowicích stále nevěřila, že poletím jedním z letadel, které jsme viděli za plotem při parkování. Byl to totiž můj první let, stejně jako mé sestry. Nevěřícně a úzkostlivě jsem koukala sebe. Nebyla jsem vystrašená ze samotného letu, jako spíše z té hory lidí, která mě obklopovala z každé strany a z té představy, že se něco pokazí a já jako jediná anglicky mluvící to budu muset vyřešit. Nic takového se naštěstí nestalo a i let samotný proběhl v pořádku. Vzlet mi nedělal žádný problém, trochu nepříjemný pocit to byl, ale nic, nad čím bych se musela nějak déle pozastavovat. Celé ty přibližně tři hodinky jsem byla obličejem nalepená na okénku a koukala na svět pode mnou. Neskutečný pocit. Při přistání se letadlo kvůli termice trochu propadalo a tady už se mi žaludek poněkud nepříjemně zahoupal, ale naštěstí to netrvalo dlouho a za chvíli jsme už kodrcavě přistáli zpátky na zem.
První dojem na Krétu? Vypadá to tu podobně jako v Chorvatsku. Myslím, co se okolní krajiny týče. Ale stejně jsem zářila jako sluníčko na hnoji, protože to byla prostě Kréta, měla jsem za sebou svůj první let a těšila jsem se na nadcházející! S mou sestrou a jejím manželem, tudíž mým švagrem, jsme byli ubytování v krásném hotelu Eleftheria v Agia Marině, poblíž města Chania. Hotýlek - no, hotel s velkým H - byl umístěn na kopci a cesta k němu byla tak trochu adrenalinová. Od společnosti Autoway jsme měli zapůjčené auto (se kterým jsme dohromady najezdili tak 500 kilometrů) a cestou k němu pokaždé dostal pořádně zabrat, jelikož jeden úsek byl kopec tak prudký, jako nějaká černá sjezdovka v horách (což tvrdil švagr, profesionální lyžař, já jako někdo, kdo na lyžích nikdy nestál, nemohu říct ani slovo). K moři to nebylo vůbec daleko, musel se sejít jenom ten kopec. Nikdy jsem nebyla ubytovaná v žádném hotelu a tak tohle bylo moje další poprvé. Prostředí bylo naprosto kouzelné a troufám si říct, že to bylo až luxusní. Pokojík jsme měli malý, ale bohatě stačil, beztak jsme tam více méně jenom spali, tak k čemu něco většího? Měli jsme zaplacené i snídaně a večeře a PANEBOŽE! Takhle dobrá jídla jsem nikdy nejedla. Švédské stoly, příjemná obsluha, výhled na moře, no nebudu lhát, domů jsme přijeli všichni pořádně zhýčkaní! Výhled jsme měli i z malého balkónku a můžu vám říct, že mi to chybí už teď. Sedět v klídku na balkóně, popíjet nějaký drink a pozorovat obzor, pomalu halící se do tmy. K hotelu patřil i bazén, ke kterému jsme vždycky zašli poté, co jsme se vrátili od moře.
Moře! Aka další poprvé protože písečná pláž! Vůbec jsem s tímto nepočítala a tak jsem znovu nevěřícně sledovala svá chodidla, jak se boří do zlatavého písku. Dokud to nezačalo pálit jako rozpálené uhlíky a vy jste tak museli hodit těch pár metrů solidní sprint, abyste se ochladili v moři. V moři, jehož teplota byla určitě 28 stupňů, v moři, kde jste měli i po 150 metrech vodu po pás. Naše první reakce? Hele, tady není voda. Reklamace! Bylo to ale báječné, vážně jo. Nemůžu tu popisovat úplně všechno, už teď je teď článek dlouhý a tak alespoň sepíšu pár těch TOP okamžiků, nad kterými stále nevěřícně kroutím hlavou.
Pláž Balos. S přehledem nejkouzelnější místo, které jsem kdy měla tu čest navštívit. Cesta k němu byla sice naprosto úděsná, ale i to bylo dobře, jelikož tam ve výsledku nebylo tolik lidí. Sedm kilometrů prašná cesta, která dá vašemu autíčku pořádně zabrat. Další asi dva, tři kilometry, které dají pořádně zabrat vám. Ale výsledek? Stojí to za to! Nádherná laguna, krásné moře, boží zážitek.
Pláž Elafonisi. Ach, jak by tohle místo bylo krásné, kdyby nebylo tak zatraceně komerční. Na rozdíl od Balosu totiž máte možnost zajet autem rovnou k pláži. Co z toho vyplívá? Stovky a stovky lidí. Obrovské autobusy umožňující zájezdy, všude a všude plno, takže se nakonec nemáte ani možnost pořádně po pláži porozhlédnout a vychutnat si tak její krásu. I přesto to byl ale další z krásných zážitků.
Znáte takové ty párty z videoklipů či amerických filmů, u kterých si říkáte, že to takhle ve skutečnosti nikde není? Párty u bazénu, který v noci hraje různými barvami, lidé v plavkách tancující na skvělého DJe, skvělá atmosféra, skvělé úplně všechno? No, na takovou párty jsme úplně náhodou přišli. Abyste byli v obraze, já vůbec nejsem člověk, který by se v takových akcích vyžíval. Nemám ráda přeplněná místa, nesnáším tancování a nijak zvlášť ani neholduji dnešní párty muzice. Ale přesto to bylo něco tak neuvěřitelného, že se to líbilo i mě! Určitě to bylo i díky tomu, že se snažím v jistých ohledech zlepšit, překročovat svou komfortní zónu a tak dále. Můžu vám upřímně říct, že ta noc stála za to. Ukázalo se, že jsme měli vážně z pekla štěstí, jelikož ten DJ tam byl pouze jen ten víkend. A jeho hudba, nebo spíše mixy, se líbili i mě. Jak by také ne, když do nich zakomponoval i rockové klasiky, které miluji? Bylo to prostě něco úžasného.
Noční koupání. Se švagrem jsme se o půlnoci odhodali k tomu, abychom se šli vykoupat do moře. Sestra se příliš bála a tak nám alespoň svítila (protože my jsme se báli taky). Nebudu lhát, nebyl to zrovna ten nejpříjemnější pocit, nic nevidět a slyšet záhadné šplouchání a nevědět, jestli to náhodou není nějaká ta ploutvička. Švagra jsem nedotáhla dále než po pás, prý cituji "Viděl až moc amerických filmů", ale i tak to byl skvělý a trochu adrenalinový zážitek.
Návštěva města Chanie, aneb totální chaos, který překvapivě funguje. Ne jenom v samotné Chanii, ale na celé Krétě. Doprava, kterou nepochopíte. Na křižovatce mávnete z okénka a jedete, pravidla přednosti? Víte o nich, ale když to jde, proč je řešit. Helmy na motorkách? Kdepak, místo toho v ruce ještě šest kelímků kávy, nebo sváča při jízdě, nebo dokonce převážení kola. Ano, vážně. Dva jízdní pruhy vedle sebe a ejhle, beztak se tam nějak objevila tři auta. A řeší to někdo? Nijak zvlášť. Prostě to tak je a nikdo to neřeší. Dopravní nehody? Kdepak, tento chaos vážně funguje.
Zážitků bylo mnohem, mnohem víc. Sedm nezapomenutelných dní, které sem pochopitelně dopodrobna vypsat nemůžu. Mohla jsem vám tak akorát nabídnout přibližný nadhled, jak skvělé to tam bylo. Bylo to totální odreagování, zanechání veškerého stresu za sebou a neřešení ničeho. Přetékám vděčností. Zas a stále znovu děkuji rodině, která mi to umožnila.




Výhled z našeho balkónku


Kdo by při takovém výhledu nechtěl snídat / večeřet?









Pláž Balos, jako z nějakého katalogu




Kouzelné uličky města Chania








Sen v láhvi!




Vždy a za každé situace, knížka u sebe!


(Všechny fotky se po kliknutí zobrazí v novém okně ve větším formátu a lepší kvalitě)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 2. srpna 2017 v 14:04 | Reagovat

Gratuluju k prvnímu letu! :D Já se hrozně bojím lítat, tak se do toho radši moc nepouštím. Fotky vypadají fakt krásně, hned bych jela k moři :) A musím teda říct, že máš odvahu, do moře o půlnoci, já bych to nedala. :D

2 Natt Natt | Web | 2. srpna 2017 v 20:13 | Reagovat

[1]: Také jsem vždycky měla a stále mám z létání obrovský respekt, ale asi bych si nikdy neodpustila, kdybych takovou možnost kvůli strachu odmítla :D Jestli možnost máš, tak rozhodně jeď! A pokud ne, tak ti přeji, aby se nějaká naskytla :) Ani nevím, proč jsem to tak chtěla udělat, každopádně tu odvahu to vážně chtělo :D

3 Eli Eli | Web | 3. srpna 2017 v 11:47 | Reagovat

Měli jste štěstí, že jste měli takovou nádhernou písčitou pláž! My měli sice taky převážně písčitou, ale bylo tam i dost kamenů.
Je vidět, že sis to tam užila a první let si přežila, stejně jako já :-D Přeji nám oběma, aby tohle rozhodně nebyly naše poslední lety ;-)

4 Natt Natt | Web | 3. srpna 2017 v 16:06 | Reagovat

Jak píšeš, vážně štěstí :) Když se podél té pláže šlo, tak dále už také byla místa, kde bylo těch kamenů hodně, takže jsme si vybrali skvělé místečko. Užila a hned bych jela znovu! :-D To snad nebudou, doufám za nás obě :)

5 Morpho Keiji Morpho Keiji | Web | 4. srpna 2017 v 17:07 | Reagovat

Super povídání, je skvělé, že jste si to tak užili. :) a nádherné fotky! musíš fotit/přidávat víc fotek časteji, jsou skvělé!
S tou chaotickou dopravou se docela divím... že to tak funguje v Asii jsem slyšela, ale že tyhle (ne)předpisy začínají už i v Evropě... :D

6 Natt Natt | Web | 4. srpna 2017 v 18:09 | Reagovat

[5]: Moc děkuji, to potěší! Taky jsem přemýšlela, že bych jich mohla přidávat více :)
Taky se divím, koukala jsem na to jako puk a děkovala bohům za to, že nemusím sedět za volantem, protože bych se asi zbláznila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama