Nová etapa života jménem Vysoká.

28. září 2017 v 13:59 | Natt |  Thoughts
Po čtyřech dnech, tak moc odlišných čtyřech dnech, sedím zase zpátky doma na svém obvyklém místě u pracovního stolu s šálkem kávy po pravé straně. Je to krásné, být zase na chvíli doma. Ale přesto to tu už není jako doma. Spousta mých věcí, které byly nedílnou součástí mého pokoje, tu nejsou. Jsou jinde, v mém druhém pokoji, který sdílím ještě s jednou slečnou. Vysoká škola se stala a já tak byla nucena opustit svůj domov a jít bydlet jinam. Opustit své hnízdo a vylétnout do světa. Spolehnout se jen a pouze na svá vlastní křídla. Ke stěhování bylo zapotřebí dvou kufrů, velké Ikea tašky a ještě jedné malé. Abych se i tam, cítila trošku jako tady.
Je to tak jiné, a přesto se často nacházím v prázdných stavech, kdy to se mnou nic nedělá. Absolutně vůbec nic. Až mě to trochu děsí. Když jsem ale v úterý šla v bytě na náš malý panelákový balkónek, s hrníčkem horké kávy a s věrnou společnicí knihou, musela jsem se nad tím vším přeci jenom pozastavit. Jsem na Vysoké škole, daleko od domova, ve velkém městě, v bytě se čtyřmi dalšími, (ne už tolik) cizími lidmi...
První týden, vlastně pouze první tři dny, proběhly hladce (až na to, že tam ještě nemáme zařízenou Wi-Fi, což je taky hlavní důvod mé neaktivity). Ať už ve škole nebo v bytě, nemám si na co stěžovat. Jasně, něco by se tu našlo, v bytě například ne zrovna nejlepší koupelna a záchod a ve škole časté hodinové pauzy mezi hodinami a jeden konkrétní předmět Kontrastivní fonetika, který vím, že budu absolutně nesnášet, ale není to nic tak velkého, kvůli čemu bych se musela stresovat.
Víte, jsem na sebe vlastně pyšná. Za poslední dva roky jsem udělala nesmírné pokroky. Před dvěma lety jsem kvůli sociální fóbii nebyla schopná se ani zeptat knihovnice, kde bych mohla najít tu a tu knihu. Téměř jsem ani neviděla důvod proč pokračovat. A teď? Jo, jsem na sebe zatraceně pyšná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | E-mail | Web | 28. září 2017 v 14:08 | Reagovat

To je pokrok, dobře na tom pracuješ. :-)

2 Džejní Džejní | Web | 28. září 2017 v 16:42 | Reagovat

zaujimave, ako odlisne je vnimanie vysokej skoly pre niekoho, kto pocas nej byva doma a tym, co byva niekde mimo domu, ci uz na internate alebo na private. akoze ano, aj pre mna to bola samozrejme zmena, urcite je zmena prejst zo strednej skoly na vysoku, ale asi som zazila mensi sok ako ty, kedze som si nemusela vybavovat ziadne ubytovanie.
prajem ti, aby sa ti v skole darilo, urcite tam natrafis na par predmetov, ktore ti nie uplne sadnu, ale ved nikto nevravi, ze mas mat rada uplne vsetky.

3 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 28. září 2017 v 21:12 | Reagovat

Jsem hrozně ráda za to, jak se cítíš! Nějakým způsobem jsem taky na tebe pyšná, i když vlastně nemám moc právo být, vzhledem k době, jakou tě znám. :)
Každopádně buď ráda a ceň ten čas, kdy ti to zatím tak nepřijde. Často mi taky chvilku trvá, než na mě změna - a obzvlášť ta velká - dolehne. Třeba to, že jsem přestala chodit do školy a začala pracovat. Trvalo dva roky, než jsem si to uvědomila, než mi došlo, že všichni kolem, co jsem znala, jsou na tom jinak. Že jsou jinde. Na jiné vlně, na takové, kterou s nimi nemůžu sdílet a probírat. Dva roky jsem žila s jakoby zavřenýma očima, neuvědomovala si život, a pak jsem něčím najednou procitla a byla otřesena.
Ale to je případ od případu, protože třeba to, že jsem se odstěhovala od rodičů, jsem zas tak bodavě nepocítila. Jen těsně před tím, než k tomu došlo, ale když už jsem byla pryč, bylo mi prostě dobře a doteď je.
Takže možná, že si všechen ten čas prostě užiješ a než si to uvědomíš, už budeš zpátky doma, nebo zase někde jinde.
Někdy čekáme, že ty pocity budou nesmírně intenzivní, ale ve finále dostaneme jen prázdnou hlavu bez myšlenek. Možná i srdce bez pocitů. Říkám tomu "Numb".
(Nechtěla jsem být vůbec depresivní! Proč jsem byla v tom komentáři tak depresivní?! :D)

4 Natt Natt | Web | 29. září 2017 v 14:53 | Reagovat

[1]: Snažím se! :-)

[2]: Ano, myslím, že odstěhování z domova udělá vskutku hodně :) Každopádně moc děkuji za krásné přání!

[3]: Moc děkuju, to mě vážně potěšilo ♥ Ten čas si cením, protože jak píšeš, tak nějak tuším, že to na mě za nějakou tu chvíli dolehne. Každá změna nás hold nějak ovlivní, některá hodně, některé méně, tvaruje nás v to, čím jsme teď. Ráda čtu, že se teď cítíš dobře a moc ti to přeji! :) Ano, slovíčko "numb" jsem taky ve článku chtěla použít, protože to vystihuje asi nejlépe. A depresivní si nebyla, spíše si byla naprosto upřímná, čehož si cením a děkuji ti za to! :)

5 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 30. září 2017 v 16:47 | Reagovat

Přesně to je ono, díky tomu jsme lepší a víc se poznáváme. :) Jen je třeba to tak brát a ty i já vypadáme, že to máme docela srovnané jen... na to někdy zapomeneme. :D

6 Natt Natt | Web | 30. září 2017 v 17:32 | Reagovat

[5]: Jak říkáš! Ovšem to je, alespoň myslím, naprosto přirozené a nikdo to zkrátka nedokáže mít 24/7 v hlavě srovnané :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama