Pálím kus sebe samé.

26. září 2017 v 16:29 | Natt |  Thoughts
Hodiny už dávno odbily půlnoc a já přesto stojím na zahradě, zahalená v plášti tmy a k hrudi si tisknu tři deníky z různých období mého života, kdy mě sužovala deprese. Do barelu, který používáme na pálení například větví, vházím první vytržený štos papírů, popsaný samými beznadějnými, negativními myšlenkami. Desky by neshořely, nechci riskovat... Zapalovačem zapálím roh papírů a pak už jenom sleduji, jak plameny pohlcují zbytek papírů a zprovoďují je ze světa. Zároveň si slibuji, že se budu setsakra snažit, abych se už do takové fáze nikdy v životě nedostala. Abych už znovu nespadla na samé dno a ještě hloub. Abych se naučila žít. Přidávám další papíry a na chvíli odvracím zrak, protože mě kouř začíná nepříjemně pálit do očí. K hrudi tisknu poslední deník, popsaný ze všech nejvíc. Ten musí i s deskama. Nechci ho u sebe mít a potřebuji, aby zmizel celý. Zapalování musím několikrát opakovat, ale nakonec se podařilo. Hoří. Mizí. A jak mizí jednotlivá slova, snažím se ony jednotlivé myšlenky vypudit i z mé hlavy. S obočím staženým k sobě se dívám do ohně. Plameny olizují desky deníku a stíny ohně tančí kolem. Vše je pryč. Po dlouhé době se volně nadechnu a zakloním hlavu. Nebe je poseté miliony hvězd, které jdou nádherně vidět. Rty se mi roztáhnou do potěšeného úsměvu. Odcházím.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | E-mail | Web | 26. září 2017 v 16:50 | Reagovat

Deník byl zničen jako deník Toma Raddlea.

2 Aisha Jayne Aisha Jayne | E-mail | Web | 26. září 2017 v 16:56 | Reagovat

Hezky napsané a udělala jsi dobře snad už bude v nasledujících dnu líp a líp :)

3 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 26. září 2017 v 17:11 | Reagovat

Jsi odvážná.
Nedokázala bych to.
Nevím, jestli pro své zalíbenosti v melancholii, nebo pro strach. Strach, že co není zaznamenané, to zapomenu. To všichni zapomenou. Ale stejně jsou na těch stránkách jen chvíle, o kterých bych nechtěla, aby někdo četl. Ke kterým se ani já nevracím, protože jsou příliš nepříjemné. A bolestivé. A vrací mě při čtení v hlavě zpátky do těch dob. A stejně je asi nespálím. Asi jim nedokážu říct sbohem. Ne dnes, možná jednou?
Jsi úžasná.

4 Džejní Džejní | Web | 27. září 2017 v 8:22 | Reagovat

mam taky pocit, ze na nieco podobne sa aj ja musim podujat na to, aby som sa dokazala posunut dalej. ale v mojom pripade moj dennik s depresivnymi myslienkami neexistuje v hmatatelnej podobe. je iba tu na internete, na mojom blogu. a viem, ze sa mi bude hrozne tazko lucit, ale fakt mam niekedy pocit, ze by som si ho pre vlastne dobro mala vymazat, aj ked mi to vypisanie sa uz velmi velakrat pomohlo. teraz zacinam mat pocit, ze by sa uz veci mohli pohnut k lepsiemu,  ale mozno je to zase len plana nadej. no este nejaku chvilu pri svojom blogu urcite zostanem.

5 Natt Natt | Web | 27. září 2017 v 19:54 | Reagovat

[2]: Děkuji :) Nezbývá nic jiného než se snažit, nevzdávat se a doufat.

[3]: Vím jistě, že se nemusím strachovat o to, že bych zapomněla. Že bych zapomněla na ta těžká léta. Poznamenala mě, poučila mě. A to ve mě už navždy zůstane, ať už u sebe budu mít hmotný důkaz či ne. Naprosto tě ale chápu, dlouho jsem jim nedokázala říct sbohem ani já. Ale čas přišel a já jsem ráda, že jsem tak učinila. Věřím, že to jednou zvládneš i ty, až nastane pravá chvíle a jestli to bude potřeba :)

[4]: Vždycky je možnost smazat pouze jednotlivé články, ale chápu, že se to nese tak nějak s celým blogem. Samozřejmě že je možnost začít úplně od znova a své věrné čtenáře nasměrovat tam. Držím ti palce, aby se věci skutečně k lepšímu pohnuly a věřím, že to zvládneš!

6 hrachajdice hrachajdice | Web | 28. září 2017 v 19:04 | Reagovat

Hezky píšeš :). Jsem tu poprvé a určitě ne naposledy-

7 Natt Natt | Web | 29. září 2017 v 14:49 | Reagovat

[6]: To mě velmi moc těší, děkuji za krásný komentář a určitě tu budeš kdykoliv vítaná! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama