Znovunabytá stabilita.

19. října 2017 v 12:59 | Natt |  Thoughts
Když si člověk projde nějakou změnou, chvíli mu trvá, než co najde určitou stabilitu. Než co si udělá v novém režimu pořádek a podaří se mu do něj opět vměstnat jeho koníčky.

Přesně takhle to teď mám já. I když musím říct, že ještě stále neohrabaně balancuji a úplnou stabilitu nemám. Ale cítím, že se k tomu blížím. Podařilo se mi najít ten čas, který jsem potřebovala k tomu, abych prozkoumala alespoň nejbližší okolí bytu. Podařilo se mi najít ten čas na to, abych si znovu plnými doušky užila jeden z mých koníčků - focení. Pravda, ne moc úspěšně. Jsem z malého města a teď jsem ve velkém a tak jsem nebyla vůbec připravená na to, že v hezký sluneční den bude snad celé město slezlé v jednom parku, kde jsem chtěla fotit. Masy lidí mi tak tenhle plán překazily, ale alespoň jsem se mohla projít a i ten pouhý pocit, mít fotoaparát znovu pověšený kolem krku, mě příjemně dobil.
Nezanedbávám se. Na univerzitu chodím pěšky a do 11. patra šlapu hezky po schodech. Ve chvílích, kdy zrovna spolubydlící není v pokoji, si dopřeji alespoň krátké protažení či několik dřepů. Však on přijde i čas, kdy mi bude jedno, že v pokoji je a třeba si i pořádně zacvičím.
Díky Wi-Fi, kterou jsme tu do úterý neměli, se mi značně zjednodušily práce do školy a konečně mohu být zase aktivní na blogu a nekoukat jsem pouze mezi hodinami ve škole s neustálým strachem, že mi někdo kouká přes rameno.
Tento víkend si plánuji přinést svůj sešit s poznámkami s Norštinou, takže se zase můžu alespoň trochu ponořit do učení nového jazyka! Chybělo mi to, už minimálně třetí týden jsem si jí ani neprocvičila a tak jsem toho i hodně zapomněla. Chtěla bych se učit i Španělštinu, ale vím, že to bych si na sebe uvalila až příliš těžké břímě a ztrácela bych se v tom.

Zkrátka jsem se tak nějak přestala omezovat tím, že jsem v novém a místo toho to plně přijala a stále se to snažím vylepšit k obrazu svému.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 21. října 2017 v 17:32 | Reagovat

Jupííí!
Fotka je božská a chvíli jsem přemýšlela, z kterýho deštnýho pralesa to je. :D Má takové letní barvy. :)
Chápu! Fakt pěním, když mám nádherné okolí, nádherné světlo, skvělý záběr.. a všude lidi, co mi do něj lezou! Je takové blbé jít a říct jim, hele jděte pryč, fotím... a stejně, kdybys to udělala, zase ti tam vlezou další. Nejlepší je škaredé počasí! Všichni doma v pelechách a jen my pejskaři venku. :D To se pak fotí! :D Jen pak zas není to hezký světlo... :D
Ale je super, že se ti zase pomalu vrací energie ke všem těm věcem, které chceš a baví tě je dělat. Ono to teď bude trochu jako houpačka, chvíli bezmoc a chvíli chuť do všeho, myslím si, ale důležité je nevzdát se a pořád mít někde, alespoň vzadu v hlavě, zastrčenou tu vizi toho, co tě dělá šťastnou a jít za tím.
A ty to dokážeš, jako vždycky!
Tak foť foť fot a piš, čekáme tady všichni! ♥

2 Natt Natt | Web | 22. října 2017 v 14:06 | Reagovat

[1]: Bylo to focené zrovna v ten nejslunečnější den, takže všechno bylo prozářenější a barevnější než obvykle :) Přesně tak, nemělo to cenu, protože lidi everywhere a zkrátka se to nedalo :D Tož to je pravda, to se fotí úplně jinak ale u některých fotek mi tam to sluníčko pak vyloženě chybí :)
Vrací, vrací, ale nevím, jestli jsem se neunáhlila, protože dneska si balím s takovým podivným pocitem. Uvidíme, co z toho vzejde, snad nic velkého.
Jsi zlatá, moc ti děkuji za krásné komentáře ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama