A poem which spoke to me.

22. listopadu 2017 v 17:29 | Natt |  Thoughts


Jak jednotlivá slova této básně splývala z profesorova úst, pocity ve mně se začaly probouzet.
or fester like a sore, zvláště tato slova mi v hlavě rezonovala tak intenzivně, až to bylo téměř k nevydržení.
or fester like a sore, fester, fester like a sore, a sore...
Sny. Cíle. Všichni je máme. A všichni máme i takové, které se nikdy nevyplnily. A důsledky toho mohou být různé, jak velmi mistrně popsal Langston Hughes. Nejhorší na tom je, když ty vaše sny zničí někdo jiný. Když je rozdupe jako stádo buvolů, rozcupe na titěrné kousíčky, které se do vás ale stejně dokážou zaboudnout bolestivě jako ostří nože. A ještě horší je, když ten někdo jiný, je někdo vám velmi blízký. Nechci být specifičtější. Ale oním blízkým myslím vážně blízký.
Nikdy jsem nad tím nějak nepřemýšlela, nikdy až do dnešního dne, ale řekla bych, že nesplnění, zničení, toho konkrétního snu na mě zanechalo poměrně velké následky. Následky, s kterými teď musím bojovat. A není to snadný boj.

Od srdce k vám promlouvám. Neudělejte tu stejnou chybu jako já. Nenechte nikoho, aby vaše sny zničil. Jsou to vaše sny. Vaše. Patří jenom vám. Chraňte je. A nechte ono semínku snu proměnit ve skutečnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 26. listopadu 2017 v 13:12 | Reagovat

Já nevím... nevím.
Sny se přece nedají zničit. Nemohou. Nebo takhle - nikdo cizí, kromě toho, komu sen patří, jej zničit nemůže. Může se pokusit na něj dupat, plivat, potopit jej... ale teprve až s tvým svolením se mu to může, možná, podařit. Dokud se toho snu budeš držet drápy tesáky, nemůže ti jej nikdo vytrhnout.
Tedy, blízcí lidé umí zraňovat nejvíce. Umí dosáhnout tam, kam se nám to kolikrát vůbec nelíbí. Ale je důležité rozlišit, dokud jsou to přátelé/rodina, a kde už začínáme MY.
A taky... jsou sny, které se nedají, alespoň částečně, splnit dodatečně? "Lepší pozdě než nikdy," učí nás. A tady si myslím, že to opravdu platí. Kvůli sobě. Kvůli minimu výčitek..

Ale ta básnička je krásná. Hrozně smutná a tak nějak explicitní a vlastně dost nepříjemná... ale je v ní to melancholické krásno, které ubližuje takovým tím příjemným způsobem. To teď znělo hrozně, ale nevím, jak jinak to formulovat.

2 Natt Natt | Web | 27. listopadu 2017 v 22:08 | Reagovat

Nu, jak se to vezme. Určitě si narazila na pravdivý fakt a já jsem jim to svolení do jisté míry poskytla. Protože to tak je méně bolestivé. Možná ve mě není ten zničený úplně, ale ta vášeň a zápal pro něj určitě. Protože to tak dál nešlo. A jestli se někdy do budoucna objeví příležitost na to, abych si ten sen splnila, určitě nebudu váhat. Vím ale, že v dohledné době to stoprocentně nebude.
A přesně jak píšeš, nám blízcí umí zraňovat nejvíce.
S tvým názorem na báseň jak jinak než souhlasím a přesně chápu, co tím myslíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama