When darkness crawls into my mind.

26. listopadu 2017 v 22:09 | Natt |  Thoughts
Urghh!
Spánek se mi vyhýbá jak čert kříži, zatímco negativní myšlenky se na mě slétávají jak vosy na med.
Poslední dny se mi všechno vymykalo z rukou. Byla jsem a - co si budeme nalhávat - stále jsem naprosto psychicky vyšťavená. Pocit viny, strach z toho, že jsem zklamala ostatní, sebe samu, strach z něčeho nového, nejistota, panika...
Nikdy jsem nebyla dobrá v tom, abych se ostatním svěřovala. Abych se s nimi podělila o pocity takového typu. Vždycky si to zkrátka nechávám pro sebe, jednak proto, že je tím nechci zatěžovat a jednak proto, že mám pocit, že si to musím vybojovat sama. Co si nadrobíš, to si sežereš, neříká se to tak? Jo. Takže momentálně nějakou dobu teď budu žrát důsledky toho všeho. Doufám jenom, že když to v sobě budu tak dusit, že mě to neotráví a budu to schopná strávit. Nebo že to nevyzracím ostatním. Protože by to beztak nepochopili.
Nestíhám, nemám chuť, dělat věci, které dělat chci. Dny se mi slévají a já s tím nemohu, nechci ani nic dělat. Nemám sílu. Momentálně na to prostě nemám sílu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 28. listopadu 2017 v 23:19 | Reagovat

Natty, nebuď smutná.  Je z toho smutno mně.
Jak se začne brzo stmívat, temný mrak dosedá na citlivé mysli taky o něco intenzivněji. Je důležité se tomu nepoddat. Jít za tím, co má cenu.
I když já mám co mluvit. Možná je tenhle monolog vlastně směřovaný mně.
Je jí teď nějak moc, prostě. Té temnoty.
Za zářivejší zítřek!

2 Natt Natt | Web | 29. listopadu 2017 v 20:25 | Reagovat

Omlouvám se, někam to vypsat potřebuji :-(
Nicméně ti absolutně rozumím, protože i mě je smutno z toho, že se cítíš taky tak nějak. Musíme si nějak navzájem vypomoci. Zůstat silné a plnými doušky si pak vychutnat ten den, kdy bude prozářen sluncem! ♥

3 Keiji Keiji | Web | 1. prosince 2017 v 18:09 | Reagovat

Ach, tak jsem to vůbec nemyslela! V žádném případě to v sobě nedus. Ven s tím, nikdo z nás - a já už vůbec - tě nebude mít méně radši, pokud budeš s námi sdílet i ty temnější stránky. Upřímně, vlastně jen díky tobě jsem pomalu sebrala odvahu dostat ze sebe, byť skrytě za metaforou, že v mém životě taky nezáří vždy jen slunce.
Jen jsem tím chtěla říct... ať už to přejde. Ať jde pryč ten bubák, co nám sedí na hrudi. Už se tady ohřál dost!
Ano! Amen! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama