Budoucnosti, ty vratká bestie.

25. ledna 2018 v 17:29 | Natt |  Thoughts
Budoucnost.
Tak vratká, nestálá, křehká, nejistá, neustále se měnící.
Vždycky jsem z ní měla strach.
Jak to se mnou bude? Kde budu? S kým budu? Kdo už kolem mě nebude? Co ze mě bude? Budu šťastná? Takové a spoustu dalších otázek se mi honily hlavou neustále. Řekla bych, že teď už jsem na tom lépe. Více své myšlení kontroluji a pokud se mi nelíbí, jakým směrem se mé myšlenkové pochody ubírají, jednoduše se je pokusím zastavit. Někdy ale není na škodu úplně pustit otěže z rukou...
Hned na rovinu, před pár lety jsem si ani nemyslela, že nějakou budoucnost mít budu. Nedokázala jsem se dívat takhle daleko, už i týden pro mě byl moc. Jak já jsem vděčná, že jsem se z tohoto tíživého a toxického stavu dostala. Nyní mám plány. Určité představy, kterými bych si přála, aby se má budoucnoust ubírala. Jenže bude to tak? Stále je tu ten strach, protože to nikdo zkrátka neví a vědět ani nemůže. Vůbec, ale vůbec nic není jisté. Naše budoucnost se neustále mění. Jediný čin jí může převrátit vzhůru nohama. Jediná věta dokáže to samé. Kdo by se toho nebál?
Do hlavy se mi vkrádají ta jedovatá slůvka co když, před kterými se snažím zamykat. Ne, ne, ne, vás ve své hlavě nechci! Jedno co když vede totiž k dalšímu a to k dalšímu a dříve než co se nadějete tak jste zahrnutí lavinou co když a ten strach vás může až ochromit. A pokud jste takhle ochromení, ten strach vám zkazí nejednu příležitost a připraví vás ne o jednu hezkou, nezapomenutelnou vzpomínku.
Stejně jako s tolika dalšími věcmi, i s tímto strachem z budoucnosti balancuji. Nechci brát svou budoucnoust na lehkou váhu, nezodpovědně nad mými činy mávat rukou a ohrnovat nos nad nějakým staráním se. Stejně tak se ale nechci právě tím strachem ochromit. Chci si být vědoma toho co dělám. Chci žít přítomným okamžikem, ale zároveň nezavírat oči nad tím, jaký dopad by to mohlo mít v budoucnu.
Balanc, holka, balanc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 28. ledna 2018 v 13:51 | Reagovat

Vlna "co když" je nejen že nebezpečná, ale především zbytečná. Na "co když" varianty nikdy nemusí dojít, nebudeme-li jim přikládat velkou váhu, a stejně tak se všechna mohou splnit, budeme-li na ně myslet často a nevědomky se otáčet a kráčet jejich směrem. Takže když už pustit otěže a otevřít se těm "co když", pak ať jsou v tom smyslu; "co když se můj sen splní," "co když budu šťastnější dříve, než jsem čekala," "co když mě nic špatného na cestě nepotká," a když se člověk dokáže přeorientovat na tuto variantu, pak už zbývá jen přestat ta dvě slova "co když" z oněch vět do svých myšlenek přidávat. :)
Ale víš co? Musíš zakusit obě strany, oba protipóly, abys je poznala a mohla mezi nimi najít tu rovnováhu...

2 Loluo Loluo | Web | 1. února 2018 v 18:14 | Reagovat

Soustředit se na přítomnost a konat podle čistého svědomí. Když si člověk nastaví určité morální zásady, za které nejde, nemůže se mu v budoucnosti nic stát.
A jak se říká, dobro se vrací, akorát nikdy nevíš kdy přijde a v jaké podobě. Takže když budeš v přítomnosti konat správně, vždycky budeš v pohodě i v budoucnu:)

3 Natt Natt | Web | 6. února 2018 v 21:11 | Reagovat

[1]: Shrnula jsi to skvěle a nemůžu jinak než nesouhlasit :)

[2]: Přesně, přesně tak! Jak říkáš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama