Jak jsem svou sestru naučila číst.

15. ledna 2018 v 16:19 | Natt |  Thoughts
Sestra nikdy nečetla knížky.
Nechápavě vrtěla hlavou a obočí se jí zvedalo až do poloviny čela při každé další knížce, co jsem si donesla domů. Nechápala to a čtení knížek považovala za nudné. Zkrátka si ani neuměla představit, jaký smysl může otáčení jednotlivých stránek knihy mít. Až do jedněch Vánoc, kdy jsem zariskovala a jednu knížku jí koupila, i přes ten její negativní postoj ke čtení. Stojím si za tím, že čtení může být koníčkem každého. Jde jen o to najít tu správnou knihu. Ten správný žánr. Dodnes si pamatuji ten její vystrašený výraz ve tváři, kdy opatrně ohmatávala zabalený dárek. Dalo se poznat, že je v tom kniha. Zvedla ke mě nejistý pohled a pronesla "To vypadá jako... knížka?" Přísahám bohu, ona se toho málem štítila! Byla stále nejistá když obal odhodila stranou a mohla si tak přečíst název. Miluj svůj život od Louise L. Hal. Nečetla jsem jí, ale cítila jsem (správně!) že by jí mohla bavit. Lístek, který jsem nalepila na první stranu celou situaci odlehčil a nyní to je taková naše lístková tradice, kdy do každé knihy vlepíme nějaký lístek (obsahem mých je většinou to, jak moc jí mám ráda a jak jsem vděčná za to, že je moje sestra). Na tom úplně prvním lístku stálo, že pokud si tu knihu nepřečte, sešlu na ní hněv knihomola. Nu, zabralo to. Knihu si přečetla. Zamilovala si jí a začala se zajímat o další podobné knihy. Moje sestra si začala hledat na internetu další knihy, které by si mohla koupit. Přečíst. Ach, jak já jsem na ní pyšná! Nyní prohlašuje, že by si nikdy nemyslela, že si jednou bude přát jako dárek nějakou knihu. A ode mě vždycky nějakou dostane a já se naštěstí zatím vždycky trefila přímo do černého. Teď už to dospělo do takového bodu kdy i ona mě doporučuje nějaké knihy, kdy si společně zajdeme do parku přečíst pár stránek a kdy se těšíme na návštěvu jakéhokoliv knihkupectví. Ani si neumíte představit, jak jsem za to ráda. Jak jsem za to na ní pyšná! Nyní plánuji provést to samé i s mou nevlastní sestřičkou. Muhaha.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. ledna 2018 v 16:33 | Reagovat

To je moc pěkné že tvá sestra díky tobě ráda čte :-)

2 Keiji Keiji | Web | 18. ledna 2018 v 22:21 | Reagovat

To je hrozně hezký! Taky si myslím, že jde o to, trefit se do žánru a ten člověk se tomu otevře. Teda, pokud to vůbec zkusí - když to vzdá předem, nic s tím druhý nenadělá. Bratr, který nebyl nijak vášnivý čtenář, během pár dnů přelouskal celou Minecraft sérii, kterou dostal - stejně nenápadně - jako dárek. A taky Miňa, který se knížek také až štítil, teď nadšeně čte Zaklínače! Takže tím chci jen říct, že sdílím ten krásný pocit, když někoho přivedeš k četbě! Je to dobrý skutek za který je právo být na sebe hrdý! :D :)
Mimochodem, Miluj svůj život jsem četla poměrně nedávno a i když jsem fanoušek tohoto žánru knih, zrovna ta od Louise se mi moc nelíbila. Působila na mě tak... uměle. Strojeně. Ale to je právě o každém a o tom, čemu naslouchá a co hraje jeho notu. :)

3 Natt Natt | Web | 20. ledna 2018 v 16:02 | Reagovat

[1]: Jsem za to moc vděčná :-)

[2]: Že ano, že ano, že ano! Jsem ráda, že to vidíš stejně a že stejně tak chápeš tu "pýchu", kterou cítíš poté, když díky tobě někdo čte! :-D Je to vážně skvělý pocit a jak píšeš, dobrý skutek :)
Děkuji za názor a uvidím, jak zapůsobí na mě :)

4 Heaven Heaven | Web | 26. ledna 2018 v 18:11 | Reagovat

To je moc krásný :-) ještě jsem nikoho nepřivedla ke čtení jako takovému, ale pár kamarádek k určitým knížkám jo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama